středa 21. prosince 2016

Nákup dětské postýlky

Jak už jsem psal, v bytě nebyla dětská postýlka. Takže Pepíček musel několik prvních nocí spát v kočárku. Ani neprotestoval. Nicméně nám bylo jasné, že mu to nemusí do budoucna vydržet. Ostatně s nákupem postýlky jsme počítali už v Česku. Říkal jsem si, že v Soulu se taky musí rodit děti a musí někde spát. Takže nákup nebude problém, určitě na nějaký obchod s nábytkem narazíme. Jenže chyba lávky. Kdybych chtěl mandarinky, ponožky, ryby, rýži, tak není problém. Ale postýlku?
Kde se koupí v Česku postýlka. V Ikee přeci. A v Soulu? Tak schválně, je tu vůbec Ikea? Hleďme, je! Jedna na celý Soul. Ale Soul je velký. Takhle například vypadá síť metra:


Nebude na druhém konci? Máme kliku, není. Musíme jen dojít čtvrt hodiny na stanici Nakseong-dae (v kolečku), přejet na stanici Gwang-myeong (čtvereček) a zase asi deset minut pěšky k Ikee.


To bude jednoduché, maximálně dva přestupy, mapu trasy od metra k Ikee máme vyfocenou.


Navíc ze zkušenosti víme, že všude možně jsou otevřené WiFi. Krabici 130x70 cm a 11 kg hravě unesu.

Po jedné hodině odpoledne balíme kočárek s čerstvě nakojeným Pepou a jdeme procházkou ke stanici. Do metra vedou výtahy a i na přestupu mezi zelenou a tmavě modrou linkou jsou výtahy. Náladu mám optimistickou. Sice všechno tak trochu trvá, většinou nám první metro ujíždí, ale co, je to výlet. Souprava metra na tmavě modré trase zrovna nejede do naší stanice, ale co vystoupíme o stanici dřív (Siheung) a počkáme na to správné.

Na stanici Siheung jsou si 4 nástupiště. Spojené jsou přechodem bez výtahu. A do naší stanice jede vlak z jiného nástupiště. Nevadí, neseme kočárek 10 m nahoru po schodech a zase 10 m dolů. Jsme na správném nástupišti, všechno jde hladce. Nadšeně pózuji u projíždějícího vysokorychlostního vlaku.


Akorát je trochu podezřelé, že na nástupišti je velmi málo lidí. A taky, že metro už čtvrt hodiny nejede. Už je po půl třetí. Bloumáme po peróně a nacházíme vylepený papír, kde je spousta korejských znaků a latinkou napsáno "Time table". Luštíme, až se z nás kouří. A vypadá to, že naše metro jede až za 2 hodiny! Ještě chvíli nerozhodně čekáme.

Klesám na mysli, navrhuji návrat. Maruška rozhodně odmítá, už je v tom utopeno spoustu času a úsilí. Čas pro plán B. Dojedeme na stanici Seoksu, to je jen jedna stanice po původní trase a dojdeme delší cestu do Ikey. To znamená zase tahat kočárek nahoru a dolů po schodech mezi peróny. Ale co!

Těsně nám ujíždí metro, ale do dalšího, celkem plného, už se vejdeme. Jsme na Seoksu. Zase přechod. Nahoru vlečeme kočárek, ale dolů, ven ze stanice, je výtah, bezva! Podle Slunce, klonícího se k západu, určuji světové strany a chystáme se vyrazit. Astronomie se hodí vždycky a všude! Ještě se pro jistotu koukám na příhodně umístěnou turistickou mapu.


A to byla další chyba. Snad rozrušením, únavou, kombinací obojího, nebo něčím jiným, jsem vydedukoval, že jsme opět špatně a musíme 3 stanice zpět. No, ověříme to pomocí navigace. Aha, nemám staženou mapu Koreje. Tak se připojím na nějakou WiFi. Hmm, není tu žádná otevřená. Chvíli bezradně koukáme. Rozhodujeme se, že jedeme tedy ty 3 stanice zpět. Tak zase výtahem nahoru a po schodech dolů.

Před nosem nám ujíždí metro, nevadí, stejně bylo nacpané k prasknutí. Čekáme deset minut, čtvrt hodiny na další. Přijíždí stejně obsazené metro. Klesám na mysli. Najednou se jako zázrakem udělá místo akorát pro kočárek. Rychle nastoupíme. Stojíme úplně na kraji. Ohlížím se, za mnou hrozen lidí. Chudáci, budou muset čekat na další metro. Zase vedle! Nebudou! Najednou mě do zad začne něco mohutně tlačit. A já zase na oplátku tlačím kočárek jako beranidlo hlouběji do nitra soupravy. Cítím trochu paniky. Jsme tu všichni, jedeme! Na kočárek je nalepeno asi 10 lidí. Ale uklidňuje mě, že kolem kočárku se udělal kruh korejských babiček a dokonce mají snahu odstrkovat toho pána, co nám batohem demoluje korbičku. Cestou začíná Pepíček pobrekávat hlady.

A je tu naše výstupní stanice. Gasan Digital Complex se jmenuje. Nejen my, ale všichni chtějí vystupovat. Ze všech stran se tlačí. Začínají mi zvrhávat kočárek. Panika! Rozháním se a vší silou odstrkuji dav. Je mi jedno, co jim udělám, jde mi o dítě. Pepíček dramaticky řve (dlužno říct, že to má dobře nacvičené ;-) Vystupujeme. Urputně dýchám!

Rozhlížíme se. Je potřeba nakrmit saň. Vycházíme ze stanice. Kam teď? A hele kavárna! A druhá! Zastavujeme v podniku jménem Hollys cafe. Je to útulná kavárna, ale kafe mají v přepočtu za stovku. (To je víc, než cena oběda v menze.) Co se dá dělat. Maruška začíná kojit. Zjišťujeme, že vlak, na který jsme měli původně dvě hodiny rezervu, nám právě ujíždí.

Přichází spása v podobě otevřené WiFi. Stahuji mapu Koreje do navigace a nacházím aplikaci s jízdním řádem metra. Další metro do stanice Gwang-myeong jede za hodinu, kolem půl šesté. Snad ho stihneme! Ještě údržba dítěte:


Stihli! Konečně z té správné stanice jdeme k Ikee.


 V Ikee jsme jako doma, určitě stihneme zpáteční metro v sedm, to další totiž jede až za hodinu.

Zase vedle! Vevnitř je hlava na hlavě. Postupujeme jen velmi pomalu. Ale úspěch, nacházíme dětské oddělení. Tady už to umíme. Fotíme cedulky.


Vnitřek obchoďáku je standardní. Ve skladu jsme jako doma. Beru z regálu krabici s postýlkou. Pohoda, tu odnesu kamkoliv.

Už po padesáti metrech u pokladen si to nemyslím.


 Ve frontě přemýšlím, co s tím. Koukám se kolem, je to tu jak o Vánocích v Ikee...


Těsně před pokladnou nabízí 10m provazu a dostávám nápad.

Přivážu krabici k batohu. To musí jít lehce. Ehm, zas tak ne, ale postupuji. (Prý se vyskytl minimálně jeden místní, který by rád věděl, jestli bude nápad fungovat, ale nemá dost času čekat, než to domotám.) Přivázáno! Opatrně se zvedám a drží. Jen trochu jistím rukama, aby se nekývala.


Pomalu vyrážíme na metro. To v sedm nám už stejně ujelo. Času nakonec využije Pepíček, protože si vzpomene, že má hlad. Na peróně si děláme útulný kojící koutek. No, je kolem nuly.


Cesta zpět už je přímá a jednoduchá. Dokonce se s krabicí na zádech vejdu do autobusu. Složit postýlku už je takřka dílem okamžiku.

Malé překvapení nás čeká, když si vyndavám z kapsy obal od provazu. Hádejte, kde se vyrábí?






5 komentářů:

  1. Honzo, velmi dobře si vystihl celou tu anabázi cestování v Soulu. Až mi běhal mráz po zádech. Jirka

    OdpovědětVymazat
  2. A už jste ten balík rozbalili? Takový drama a nemáme důkaz toho, jak to skončilo. Fakt z toho byla postýlka? S těmi znaky člověk nikdy neví a švédsky taky neumim :)
    Včera mi Ondra blog ukázal, hned jsme to všechno přečetli. Hezky se to čte, jen tak dál! Dávám si vás do oblíbených.

    OdpovědětVymazat
  3. Jasně že rozbalili. Je to úplně stejný balík, který si koupíš v Ikee na Zličíně. Návod je ve dvaceti jazycích, mezi nimiž je čeština. Počítám, že fotka postýlky se v budoucnu ještě objeví, neboj. :)

    Díky za chválu!

    Mimochodem, legrace je, jak pořád používáš obě příjmení. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si na základě toho, že se mi tu objevila Jindrová, změnila jméno v google profilu. Takže teď už budu jen po novém :)

      Vymazat
  4. To bylo vzruso,skoro zazrak,ze jste to prezili ve zdravi! Cteme vse a pozdravujeme. Petrasovi

    OdpovědětVymazat